Společenský program

Dítě hrající bez nadšení na housle, rekvizitář na Barrandově, rocker skupiny Sputnici, spoluzakladatel Jazz Q, nejlepší jazzový saxofonista roku 1967, student Královské akademie v Londýně, dirigent činoherního orchestru Národního divadla, opakovaný vítěz flétnové kategorie v evropských anketách Jazz Forum, absolvent filmové fakulty a hudební kompozice na AMU v Praze, učitel, skladatel, multiinstrumentalista, člen a iniciátor nejrůznějších formací od jazzu přes „vážnohudební“ experimenty až k tzv. staré hudbě, improvizátor, showman, tvář ze světových scén, jam sessions i z koncertu za večeři ve Vysokově to všechno a ještě mnohem víc je fenomén „STIVÍN“ (označení I. Poledňáka).
Hodí se na něho všechny významy slovníkového termínu „fenomén“: 1. člověk mimořádně vynikající, 2. filozoficky jev postihovaný našimi smysly, 3. přírodní úkaz i 4. příznak nemoci (rozuměj posedlostí hudbou). V tom, jak s muzikou žije, je jistě něco tajemného, magického a přitažlivého zároveň - těžko by se vyhýbal v minulosti inkvizici, i kdyby přátelsky „zamrkal“ svou pověstnou čepicí. Tam, kde končí zázračný flétnista, tam začíná bez přechodu vtip, humor, otevřenost a nenapodobitelné člověčenství. A to všechno je tu, když hraje.
Jeho překvapivá cesta od jazzu k vážné hudbě vysvětluje virtuozitu, radost z muzicírování, improvizaci, pohyb na scéně i nakažlivost, s níž přistupuje ke staré hudbě. Studoval pověstný Quantzův Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu z roku 1752 a přehrál tisíce stran barokní literatury, ale na koncertě zůstává pocit samozřejmosti, lehkosti, zábavy – vážná hudba přestává být vážnou, hltáte neznámé dobrodružství. Jiřího Stivína přitom musíte vidět. Je nedoceněný hudebník „ke koukání“ a měl by se ukazovat dětem ve školce, když se učí o tom, co je to hudba.

Je významný český varhaník, organolog a hudební pedagog. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové byl přijat na Akademii múzických umění v Praze do třídy Prof. Jiřího Reinbergera. Absolvoval v roce 1980 u Prof. Milana Šlechty. Během studia se úspěšně zúčastnil několika mezinárodních varhanních soutěží.
Od roku 1970 působí na kůru kostela Panny Marie v Hradci Králové jako varhaník a sbormistr. Soustavně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí a nahrává pro rozhlas i hudební vydavatele. Z diskografie, čítající téměř 30 titulů, je pozoruhodný zejména jeho profilový kompaktní disk s názvem Česká varhanní tvorba. V letech 1983 – 2019 působil na pardubické konzervatoři a v letech 2003 až 2012 působil externě i na hudební fakultě Univerzity Hradec Králové. Od roku 1993 je uměleckým vedoucím hudebního souboru krematoria v Pardubicích.
Po ukončení studia na AMU se vyučil v oboru varhanář, což hojně uplatňuje ve funkci diecézního organologa, kterou zastává na biskupství v Hradci Králové již od roku 1990. Je rovněž spoluautorem publikace Historické varhany v Čechách (Libri 2000) a autorem monografie Varhany královéhradecké diecéze (Garamon 2007).
Za dlouholetou službu církvi a zejména péči o varhany v diecézi byl na návrh biskupa Mons. Dominika Duky v roce 2008 oceněn papežem Benediktem XVI. vyznamenáním Pro Ecclesia et Pontifice. Za péči o varhany obdržel v roce 2022 ocenění i od hejtmana Královéhradeckého kraje a ve stejném roce obdržel Cenu Františka Ulricha od primátora Města Hradec Králové.